povídky HP

Takže vítejte na našich stránkách. Začtětě se do našich povídek, omrkněte několik fotomontáží a zkoukněte videa na youtube. Na vaše názory čekáme. Doufáme, že se vám tu bude líbit :D

Ohrožení

autor: Jája

páry: Draco, Hermiona

omezení: ne


 

Hermiona nemohla usnout. Převalovala se v posteli a byla myšlenkama uplně mimo. Respektive ne až tak mimo. Její myšlenky byly za kamenou zdí v zelené místnosti a nemohli ven. Ať se Hermiona snažila jakkoliv pořád musela myslet na toho hada. Na toho z hadí koleje. Trvalo to už pár týdnů. Vlastně v předvečer všech svatých si uvědomila, že ho miluje. Byla z toho nešťastná. Věděla, že ji nikdo nepochopí a tak to nikomu neřekla. "Dneska asi neusnu" povzdechla si a tajně vyšla z pokoje. Možná když se trochu projde. Opatrně prošla portrétem Buclaté dámy a octla se na chladné chodbě. Rozhodla se sejít o jedno patro níž a projít dlouhou chodbu kde ve druháku byl onen krvavý nápis. Byla bosa a tak nebyla vůbec slyšet. Pokud nenaraží na paní Norrisovou nikdo se o ní nedozví. Šla pomalu a začínala se cítit líp. Najednou však zaslechla kroky. Vyděsila se. Aby to tak byl nějaký profesor. To by si rovnou mohla balit kufry. Zkusila se schovat k závěsu u okna, ale bylo pozdě. Dotyčná osoba už ji zavětřila. Pomalu se přibližovala a když došla k oknu, konečně Hermiona poznala o koho se jedná. Světlo měsíce to prozradilo. Byl to Draco. Postavil se naproti Hermioně a prohlédl si ji od hlavy k patě. Hermiona ani nedutala. Nevěděla co má dělat. "Co tady děláš?" zeptal se najednou polohlasně Draco. Hermiona nebyla schopná odpovědět. Cítila že se třese a rozhodně to nebylo zimou. Draco ji přitiskl ke chladné zdi a jednou rukou si pohrával s konečky jejich vlasů. Hermona pomalu nedýchala. Kokala do těch šedých očí ve kterých se ztrácela. Draco se k ní začal pomalu naklánět. už bzl těsně u její tváře když se najednou odtáhl a odešel. Hermiona tam zůstala ještě chvíli stát neschopná si uvědomit co se vlastně stalo. Zatěkala očima po chodbě a rozběhla se zpátky do své ložnice.

"Hermiono ty vůbec nejíš. Nemusíš držet dietu" dorážel na ni u snídaně Ron. "Nedržím dietu, jen mi není dobře" odsekla Hermiona. Na nějaké poznámky vážně neměla náladu. Ron se zatvářil rozmrzele ale neřekl už ani slovo. Harry se do toho raději vůbec nevměšoval. Najednou se mezi ně snesla sova a usadila se Hermioně do misky s cereáliemi. Netrpělivě natáhla nožku a čekala až si Hermiona převezme dopis. On to vlastně nebyl dopis ale vzkaz. Hermiona ho rozevřela a málem rozlila sklenici s mlékem. Byl beze jména ale stálo na něm: Miluji tě! Tak moc si přála aby věděla kdo to poslal. Aby to byl ten po kom toužila. Ale kde vzít tu jistotu. Rozhlédla se po velké síni ale nikdo jí nevěnoval pozornost. natož pak někdo od zmijozelských. Je naivní. Jak by ji mohl Malfoy milovat. Už jeho názor na mudly byl víc než výmluvný a jeho znamení zla na levé paži to potvrzovalo. Ale jak šťastná by byla. "Kdo ti píše?" zeptal se Harry a zvědavě na Hermionu pohlédl. "Netuším" odpověděla Hermiona a vložila vzkaz do kapsy. Harry se na ni tázavě podíval ale nic neřekl. Trochu ho dopálilo, že má Hermiona tajemství o které se nechce podělit ani s nejlepšími kamarády.

"Hermiono pojedeš letos na Vánoce domů? ptal se Ron ve společenské místnosti. Vánoce byly velice aktuální téma, do prázdnin totiž zbývalo jen 14 dní."Ano Rone pojedu. Ty ne?" odpověděla Hermiona. Tohle téma jí zvedlo náladu. Na prázdniny se těšila jako každý. Aspoň chvíli bude mít v hlavě něco jiného než toho blonďáka. "Já právě jo a Harry bude u nás, tak jsem tě chtěl pozvat" usmál se na ni Ron. "Ne děkuju Rone. Na štědrý den budu doma, ale možná bych mohla přijet nějaký den potom." vrátila mu úsměv. Ron se začal domlouvat s Harrym co v Doupěti podniknou a Hermioniny myšlenky se opět vrátily k tajemnému vzkazu. Přemýšlela kdo by jí tak mohl pomoci odhalit rukopis neznámého. Možná nějaký duch. Ale který? Nik zná jen nebelvírské a Protiva nepřicháyel v úvahu. Zvedla se z křesla, prošla kolem nebelvírských na chodbu a rozhodla se jít za Uršulou. Ne snad, že by jí Uršula pomohla něco odhalit, ale může se jí vyzpovídat a má jistotu, že se to dál nedostane. Uršula je věčně v depresích ta ji pochopí. Pomalu zrychlila krok. Nechtěla aby ji někdo potkal.

Vešla k Uršule a přešla k umyvadlům. Uršula však byla pro tenhle večer zadaná. Přišel si s ní promluvit Malfoy. Když však slyšel někoho přicházet přestal mluvit. Proto o něm Hermiona až dosud nevěděla. "Ahoj Hermiono. Mužu ti nějak pomoct?" pozdravila ji Uršula. "Jen jsem si s tebou chtěla popovídat ale...." "No tak se klidně přidej. Draco si taky přišel popovídat." skočila ji Uršula do řeči. Hermiona nehodlala dát najevo ani jeden pocit před Malfoyem. "Ne já přijdu jindy. Myslím že Malfoyovi do toho nic není." Opáčila Hermiona. Ale šlo jí to velmi těžce. Otočila se a zamířila ke dveřím. Než ale stačila udělat krok ze dveří, Draco je opět přibouchl. "Už jsi zjistila, kdo ti poslal ten vzkaz?" zeptal se najednou. Hermioně poskočilo srdce. Nějaká naděje tu přece jen byla. "Ne a myslím že ty mi s tím vážně nepomůžeš." odsekla Hermiona jen tak na oko. Dokud si nebude jistá, bude se k němu chovat stejně jako vždycky. "Pomůžu" odpověděl Draco a vyndal z kapsy kousek papíru. Rozbalil ho a ukázal Hermioně. Stálo na něm jedno jedinéslovo, ale Hermiona okamžitě poznala ten rukopis i kdyby si to nepřečetla. Stálo na něm: Já. "Ty?" podívala se na něj podezíravě ale srde jí v ten moment málem vybuchlo. "Jo já. Ale soudě podle tvého tónu hlasu to asi nebude vzájemný." sklopil hlavu Draco a odstoupil od dveří. Hermiona ale neodešla. Skočila Dracovi kolem krku a políbila ho. Draco ji také objal. Těžko soudit, kdo byl šťastnější. Konečně to pro oba nebyl sen. Uršulu to velice deprimovalo a tak prvním záchodkem opustila prostor. "Je to vzájemné Draco. Už dlouho" řekla mu Hermiona když jejich polibek konečně našel konec. "Ale mám prosbu. Chtěla bych aby to prozatím nikdo nevěděl" požádala Draca, ale obávala se jeho reakce. Konec konců tajné chození není zrovna oblíbené. "Ani já ne Hermiono. Ne snad kvůli ostatním studentům, ale kvůli ostatním smrtijedům." odpověděl ji Draco a pohladil ji po vlasech právě svou označenou rukou. Hermioně na tom ale nezáleželo. Milovala ho i s jeho znamením zla. Navíc nemůže být tak špatný když miluje mudlovské děvče.

Na Hermionu tahle událost zapůsobila velice pozitivně. Měla dobrou náladu a nijak nezanedbávala ani svoje nejlepší kamarády. Tajně se s Dracem scházela snad každý večer. U Uršuli, na chodbě, v kuchyni u skřítků, prostě kdekoliv. Ani se nenadáli a začali prázdniny. Draco jel samozřejmě také domů, ale těšil se daleko méně než Hermiona. Za prvé bude tak dlouho bez její přítomnosti a za druhé bude v domě plném smrtijedů. Oni by mu ani tak nevadili ostatní jako spíš Belatrix. Byla u nich častěji než doma a chovala se jako by jí vše patřilo. Ona si to tedy mohla dovolit. Spolu s Luciusem, byli Voldemortovi oblíbenci. Takže Dracovi bylo jasné, že moc příjemné Vánoce to nebudou. "Napíšu ti Hermiono" slíbil jí na poslendí tajné schuzce. I Hermiona si těžko dokázala představit jak to bez něj tak dlouho vydrží.

Druhý den bylo na hradě rušno. Téměř všichni studenti pobíhali nahoru a dolů a táhli kufry směrem ke kočárům, které je odvezli na nádraží. Harry s Ronem se loučili ve vstupní síni s Hermionou. Měli už své kufry naložené a čekali na příchod ostatních. "Kluci vždyť se ještě rozloučíme v Londýně" smála se vesele Hermiona. " To jo, ale to abys věděla, že si máš Vánoce pořádně užít a že nám budeš chybět." ujišťoval ji Ron. Najednou do Harryho někdo vrazil. "Nemůžeš dávat bacha Malfoyi" vyprskl Harry podrážděně "Ne nemůžu. Taky nechápu proč stojíš tak blbě mezi dveřma" zasyčel stejně nevrle Draco a nasedl do prvního kočáru. Cestou ještě mrkl na Hermionu a odjel. To že ji miloval neznamenalo, že se bude bratříčkovat s Potterem a Hermiona mu to nezazlívala. Co mají mezi sebou za problémy je jejich věc a on jí také nikdy nevyčítal, že je jeho nejlepší kamarádka. Zkrátka o něm před Hermionou nikdy nemluvil, ale jeho postoj k němu se vůbec nezměnil.

Vánoce u Malfoyových byli přesně takové jak Draco předpokládal. Žádná rodinná událost při které by se nšichni najedli, rozbalili dárky a povídali si. Ne. Sídlo Malfoyů bylo plné smrtijedů, kteří mezi sebou řešili jaké informacekde zjistily. Draco se cítil nesvůj v jejich přítomnosti. Každý den psal Hermioně dopis, ale vždy ji žádal aby neodpovídala. Narcisa, Dracova matka, si všimla, že se Draco straní ostatním smrtijedům, ale nijak na to neupozorňovala. Milovala svého syna natolik, že ho nechtěla ohrozit. Možná právě i její záměrné mlčení a přehlížení způsobilo, že si toho všiml i Lucius. Všiml si, že Draco se nechová podle jeho představ, že se vyhyná společnosti ostatních a že každý den posílá dopisy. Velmi ho to znervózňovalo a tak si potřeboval zjistit situaci ve škole. Na Severuse spoléhat nemohl. Ten vídal Draca jen ve Zmiájozelské místnosti nebo při hodinách. Těžko by mohl něco vědět, ale jeho domácí skřítek ano. Dobby pomáhal v bradavické kuchyni.

"Nemůžu tomu uvěřit Bello, můj syn se tahá s mudlovskou šmejdkou." rozčiloval se jednoho odpoledne ve své pracovně. "A víš to jistě Luciusy?" "Ano vím. Dobby mi to řekl. Jsou spolu už nějaký ten pátek" " V tom případě si doufám uvědomuješ, že tě tvůj vlastní syn ohrožuje." udeřila na Luciuse tvrdě Bellatrix. "Co tím chceš říct?" zarazil se Lucius. "Luciusi nechceš snad aby se to doneslo k lordu Voldemortovi." zadívala se na něj Bellatrix. "Vyhrožuješ mi?" zasyčel nevrle Lucius. Belatrix se zasmála svým pronikavých smíchem. "Víš moc dobře, že já to nemám zapotřebí. Ale je tu spousta smrtijedů, kteří by určitě rádi stáli na tvém místě u lorda Voldemorta. Jestli se to dozví, padne to na tvojí hlavu. Pokud vím, tak Draco má stejné znamení zla jamo my a ty jsi jeho otec. Pán by vás potrestal oba a pochybuji, že byses dostal někdy zpět na svou pozici, kterou máš tedˇ." ukončila svůj monolog Bellatrix. Lucius se zamyslel. Musel jí dát za pravdu. Musí tenhle vztah zničit. Jednou provždy. zajije tím dvě mouchy jednou ranou. Zarazí tenhle hloupí vztah a ještě pánovizla podá zprávu, že ta mudlovská šmedjka co je spolčená s Potterem je mrtvá.

Nutno dodat, že celou dobu co se odehrávala scena v pracovně, si Dobby zas a znovu přivíral uši do horkého sporáku. Ale domácí skřítek musí poslouchat když pán poroučí i když ví, že tím nezpůsobí nic dobrého. Celý následující týden chodil Dobby s ušima v obvazech.

Prázdniny pomalu končily a byl čas se vrátit do Bradavic. Předposlední večer využil Draco ještě k poslednímu dopisu Hermioně a druhý den večer ji konečně uvidí. Chtěl aby to byl výjmečný večer kdy se opět uvidí. Proto závěrem svého dopisu připsal malou poznámku: Chci se s tebou milovat, toužím po tobě. Nechal sovu s dopisem odletět a zalezl do postele. Chtěl co nejrychleji usnout protože zítra ráno je odjezd zpět do Bradavic. Myslel ještě na Hermionu a na to, že ona určitě měla lepší Vánoce. Tak moc se těšil až ji zase obejme a políbí. Tak moc ji miloval.

V Bradavickém hradě se chystala velká hostina na konec prázdnin. Studenti pobíhali sem tam a vyprávěli si zážitky z Vánoc. Někteří si ještě opožděně předali pár dárečků mezi sebou. Draco seděl ve Velké síni, dke se vše chystalo a držel v ruce krátký vzkaz.: I já po tobě toužím. H. Srdce mu tlouklo vzrušením. za 10 minut má schůzku s hermionou v dlouhé chodbě. Do večeře zbývají ještě dvě hodiny, tak mají dost času jeden na druhého. Draco se zvedl a vydal se do třetího poschodí. Přišel právě včas. z druhého konce chodby přicházela Hermiona. Byla nervózní. Věděl, že se pomiluje s Dracem. toužila po něm tak moc. právě to byli příčiny její nervozity. Došla až k Dracovi a okamžitě ho vášnivě políbila. "Tolik si mi chyběl" zašeptala mu do ucha a objala ho. Draco vzal její hlavu do dlaní, políbil ji na čelo a pak jí pomalu začal odvádět chodbou pryč. Najednou se ale za nimi vynořila vysoká postava. Podle dlouhých zářivě blonďatých vlasů bylo jasné kdo to je. "Snad si nemyslíš Draco, že tě nechám tahat se s nějakou mudlovskou šmejdkou" zasyčel Lucius a vytáhl svou hůlku. Draco s Herminonou se prudce otočily a zůstali nevěřícně stát. Lucius namířil svou hůlku na Hermionu. "Avada Kedavra" vykřikl a z hůlky vylétlo zelené světlo. Draco zakřičel a jedním skokem si stoupl před Hermionu. Zelený paprsek ho zasáhl přímo na srdce a Draco se sesunul k zemi. Ležel na chladné podlaze bez dechu, bez života. Hermiona padla k zemi na kolena, vzala Dracovu hlavu do dlaní a krápěla ji slzami. Ani ty však Dracovi život nevrátili. Už nic mu život nevrátí. Hermiona si připadala jak ve zpomaleném filmu. Nemohla ani dýchat jen srdceryvně plakala a objímala Draca. Už ji nikdy nepolíbí, nikdy ji nepohladí, nikdy se na ni nepodívá, už nidky ho neuvidí. Lucius teď znovu zamířil hůlku na Hermionu.Pak ale jen pronesl "Tohle bude lepší." a hůlku opět schoval. Pak ješě přistoupil k bezvládnému tělu svého syna a zadíval se mu na levou paži. Při pádu se mu vyhrnul rukáv hábitu a bylo vidět celé jeho znamení zla. Lucius se na něj chvíli díval, pak se otočil a pomalu odcházel "Můj syn nebyl pravý smrtijed.........Ne, nebyl to můj syn." Hermiona stále ještě objímala bezvládné Dracovo tělo a hlasitě plakala. Slyšela, že se rychlím tempem blíží několik nohou, ale nemohla zavolat. Dusila se ve vlastních slzách. Líbala tu mrtvou tvář a nechtěla si připustit že je konec.

Ne Lucius nezničil ten vztah, zničil jednu lásku.

22.08.2015 20:24:06 - lala: Je to moc hezký.Máš opravdu talent smiley
30.08.2009 11:06:47 - Kristýna: Máš talent...smileyJe to nádherný!!!smiley